Hudební ráj v kozím městě. Operní budova a koncertní sály v Kantonu
V dalším dílu pořadu Slavná auditoria nás Jiří Vejvoda pozve do operní budovy a koncertní síně, resp. hned tři sálů o různé velikosti, umístěné pod jednou střechou. Nachází se ve městě o čtrnácti miliónech obyvatel, v srdci megalopole, vzdálené od Prahy bezmála devět tisíc kilometrů.
Své putování zahájí Jiří Vejvoda osobní vzpomínkou:
"Je tomu zhruba třicet let, co se tehdejší prezident Akademie věd Rudolf Zahradník vrátil z pracovní cesty po Číně. A protože jsem ho směl považovat za svého přítele, mohl jsem podrobně vyzvídat, jaké zážitky si odtamtud přivezl. Nejenom jako vědec, ale jako člověk. Jako Evropan a jako český občan. Jeho odpověď byla už tehdy jednoznačná: „Číňané si nás časem namažou na chleba.“ A podělil se se mnou o svůj úžas nad jejich technologickým rozvojem, který se v Číně řítí vpřed rychlostí, o které zde, na starém kontinentu, můžeme jenom snít."
Jistěže je v systému komunistického kapitalismu, tvrdšího než náš liberální, tento úprk vpřed vyvážen absencí občanských svobod. Má-li se kolos čítající půldruhé miliardy obyvatel valit kupředu, nelze brát ohled na ty, kteří se liší jinakostí svých názorů a postojů. Čínská společnost, historicky odlišná od naší, však systém postavený na poslušnosti přijímá. A hmatatelné výsledky jsou ohromující.
Dokazuje to příklad třetího z největších čínských měst. Kantonu, rozkládajícího se v deltě Perlové řeky na jihu země. Do Hongkongu je to odtud jen sto třicet kilometrů, na Macao ještě míň. Zato Šanghaj dělí od Kantonu patnáct set a Peking dokonce dva tisíce sto kilometrů. Odjakživa přitahoval pozornost cizích civilizací, které se tudy pokoušely do Říše středu proniknout. Jaksi zadními vrátky.
S arabskými obchodníky připlul do středověkého Guangzhou islám. Převálcovaný ovšem zdejším buddhismem. Portugalci přejmenovali město na Kanton. Kruté byly v předminulém století dvě opiové války s Brity, které utužily čínskou nedůvěru k Západu. Není náhodou, že právě Kanton formoval myšlení budoucích revolucionářů. Nacionalisty Sunjatsena či komunisty Mao Ce Tunga.
Žlutou řeku, protékající Kantonem, zde obohatilo několik ostrovů. Sídlem skladů a tržišť, byl vždy ostrov Ša-mien. Zboží tu vykládali Portugalci či Britové, ale i Španělé, Dánové či Američani. Právě tady najdeme několik desítek budov v koloniálním stylu a křesťanský kostel Panny Marie Lurdské, postavený Francouzi roku 1892.
Také ostrov Čching-Pching dodnes patří obchodování. Zde ovšem v čínském stylu. Kromě léčivých bylin, mastí či úlomků z želvích krunýřů a tygřích drápů, používaných v čínské medicíně, se tu prodává kde co. Živé žáby či ryby v kádích, ptáci či opičky v klecích. A až do konce minulého století, kdy tomu čínské úřady konečně učinily přítrž, také psi nebo kočky coby vyhledávané pochoutky.
Odlišnou atmosféru má třetí z kantonských ostrovů. Es-sh, a právem považovaná za výkladní skříň megalopole. Návštěvník si tu musí promnout oči nebo se štípnout, jinak by neuvěřil, že se nenachází v nejluxusnějších částech západních metropolí. Areálům jako Manlap Fong, kde se soustředily přepychové administrativní budovy, vévodí od 3. března 1998 rozměrná koncertní budova Xianghai.
Nazvaná na počest stejnojmenné kantonské rodačky, výjimečné úspěšné skladatelky soudobé vážné hudby, která už v raném mládí oslňovala virtuózní hrou na čínskou loutnu. Poté byla vyslána do světa. V Oxfordu navázala na studia z kantonské konzervatoře a získala doktorát v oboru etnomuzikologie. A na další britské univerzitě, v Readingu, se před ní otevřely možnosti komponování s využitím počítačů.
Kanton toužil mít koncertní budovu, která se vyrovná podobným stavbám v Pekingu a v Šanghaji. Zdejší klenot moderní architektury toto zadání splnil. Zvenčí se z jedné strany podobá dvěma velkým labutím, které jako by měly co nevidět vplout do blízké řeky. Odnaproti obrovskému, lesklému koncertnímu křídlu. Velký sál pojme patnáct set osmdesát návštěvníků; malý sál, určený pro komorní hudbu, čtyři sta šedesát. Také je zde sál pro sto diváků, kde se kromě experimentální hudby daří filmovým projekcím nebo odborným konferencím.
Výčet účinkujících dokládá pověst kantonského velkého sálu jako akusticky nejzdařilejšího díla v celé Číně. Takového, jaké je schopno konkurovat špičkovým výtvorům ze Západu. Možnosti zde koncertovat proto s chutí využila symfonická tělesa první velikosti. Namátkou Mnichovská či Clevelanská filharmonie nebo Londýnští symfonikové. Sólově tu vystoupili Anne-Sofie Mutter či Itzchak Perlman, dirigovali Vladimir Aškenazy nebo Lorin Maazel.
Více prozradí Jiří Vejvoda v dalším díle pořadu Slavná auditoria. Premiéra pořadu je připravena na pondělí 6. května v 19 hodin. Reprízy si poslechněte ve čtvrtek 9. 5. v 22:00 a v sobotu 11. 5. ve 10:00.
Foto: Opera House v Kantonu (©GettyImages)
