Hudební názvosloví
A
A cappella
Vokální hudba nebo zpěv bez doprovodu hudebních nástrojů.
A cappella znamená v italštině jako v kapli. V raném a
vrcholném středověku totiž nebylo možné používat v rámci církevní hudby hudební
nástroje.
Accelerando
Zrychlující, postupně se zvyšující tempo
Adagio (it.)
Pomaleji, zvolna, pohodlně
Ad libitum
Dle libosti
Agigato (it.)
Nepokojně, pohnutě, vzrušeně
Akordeon
Tahací harmonika – dechový vícehlasý hudební nástroj, u
něhož jsou zdrojem zvuku kovové, dřevěné či plastové jazýčky, rozechvívané
proudem vzduchu. Ten je získáván pohybem měchu. Pro ovládání nástroje slouží
dvě skupiny kláves.
Alla marcia
Pochodem
Allegretto (it.)
Trochu temperamentněji, středně rychle, lehce
Allegro
Vesele, energicky, živě, rychle
Alt
(z lat. altus – vysoký) je nejnižší
ženský nebo dětský hlasový obor. Název „altus“ pochází ze středověku, kdy byl
tento hlas nejvyšším v mužském sboru. Velmi nízký alt se pak nazývá kontraalt.
(Drahomíra Drobková, Teresa Berganza)
Amabile
Líbezně, něžně
Andante (it.)
Krokem ale ne zdlouhavě, mírné tempo
Anglický roh
Dvouplátkový dřevěný dechový nástroj patřící do rodiny
hobojových nástrojů
Arabeska
Ornamentální skladba, jednoduchá, rychlá skladba
Arietta
Krátká, menší árie
Atonální
Záměrně porušující harmonii skladby
B
Bagatela
Drobná, krátká skladba
Balada
Krátká dramatická skladba, v
hudební terminologii název pro hudební ztvárnění literární balady,
lyricko-epické básně, ve formě písně nebo jednověté instrumentální skladby s
vypravěčským charakterem. Tyto skladby začaly vznikat v 18. století a mezi
nejvýznamnější patří romantické balady pro sólový klavír.
Bandoneon
Druh knoflíkové tahací harmoniky. Byl vynalezen
v Německu v roce 1854 pro účely náboženské hudby (pravděpodobně jako
levnější náhrada varhan), odkud se rozšířil především do Argentiny a Urguaye,
kde se dodnes používá hlavně v tangu, ale i ve folklóru.
Barkarola
Drobná skladba,
původně píseň
benátských gondoliérů (veslařů na lodích) s charakteristickým mírným,
houpavým pohybem v šestiosminovém taktu; později instrumentální skladba
téhož charakteru, využitá zvláště v romantické klavírní tvorbě (Felix
Mendelssohn-Bartholdy, Fryderyk Chopin, Ferenc Liszt).
Baroko
Umělecko-kulturní směr, který vládl v Evropě v 17.
a 18. století. Vznikl v Itálii a rozšířil se po celé Evropě a
v jejích koloniích. Charakteristickými znaky baroka jsou dynamika – snaha
o vyjádření pohybu, emotivnost až citová vypjatost, bohatost tvarů i zdobnosti
a velkolepost.
Baryton
Mužský střední hlas, který je mezi tenorem a basem (Ivan
Kusnjer, Dmitri Hvorostovsky)
Bas
Nejhlubší mužský hlas (Eduard Haken) nebo hluboký hlas
hudebního nástroje
Basbaryton
Mužský hlas ležící mezi basem a barytonem.
Rozsah je zhruba od velkého F do f1. Hluboký hlas spíše basové polohy, avšak s barytonovou
barvou a kvalitou tónu - oproti klasickému basu zní tedy jemněji (Adam
Plachetka, Erwin Schrott).
Basso continuo
Též pouze continuo, číslovaný bas nebo generální bas, způsob
vytváření harmonické struktury skladby, při němž nástroj nebo skupina nástrojů
hraje basovou linii a nad ní improvizuje harmonii podle číselných údajů
skladatele.
Belcanto (it)
V překladu krásný zpěv, který zvýrazňuje krásu tónu a
melodie, vzniklo v Itálii počátkem 17. století společně se vznikem opery.
Berceuse (fr.)
Ukolébavka
Bolero
Španělský tanec, světově proslulé je Bolero Maurice Ravela.
C
Cantabile
Zpěvně
Capriccio
Hudební skladba žertovného charakteru. Vzniká na základě
aktuální nálady skladatele, cappricio znamená v italštině „rozmar“. Tato
hudební forma byla známa již v baroku. Nejznámějším skladatel capriccií
byl Niccolo Paganini.
Coda
Závěrečná část skladby
Con brio
S jiskrou
Con fuoco
S ohněm, ohnivě
Crescendo
Zesilovat
Č
Celesta
Klávesový bicí hudební nástroj, zní podobně jako zvonkohra
Cembalo
Historický strunový a klávesový
hudební nástroj, předchůdce klavíru
D
Da capo
Od začátku
Decrescendo (it.)
Zeslabovat, ubývat
Dolce
Sladce
Doloroso
Bolestně
E
Elegie
Skladba charakteristicky zádumčivého až smutného rázu, proto
často bývá použita jako hudební nekrolog. Může být básnická nebo hudební.
Původně však elegie označovala politické básnictví.
Etuda
Drobná hudební skladba pro jeden
nástroj, sloužící k výuce instrumentalisty. Jejím cílem tedy není sdělit
nějakou výraznější hudební myšlenku, ale představuje především způsob, jak
pomoci žáku osvojit si techniku hry. Pro houslisty jsou v tomto směru
nejznámějšími např. českého houslového
učitele Otakara Ševčíka, pro klavíristy vídeňského učitele a skladatele Carla
Czerného.
Specifický druh etud jsou takzvané koncertní etudy, jejichž
cílem je kromě tréninku techniky také koncertní představení. Mezi
nejvýznamnější koncertní etudy pro klavír patří díla Fryderyka Chopina, či Ference
Liszta.
Eroico
Hrdinně
Expressivo
Výrazně
F
Facile
Prostě, jednoduše (např. sonata
facile - jednoduchá sonáta)
Fagot
Dechový basový hudební nástroj, patří do skupiny dřevěných
nástrojů
Flamenco
Jihošpanělský tanec
Forte (it.)
Silně, hlasitě
Fuga
Kontrapunktická neperiodická hudební skladba pro tři až pět
hlasů, (it. fuggire = prchat, běžet, utíkat)
Fuoco – con fuoco
Oheň, s ohněm, ohnivě
Furioso (it.)
Zběsile, zuřivě, divoce
G
Gavota / gavotte (fr.)
Skladba v tanečním stylu nebo francouzský historický tanec
Gentile (it.)
Mile
Giga / gigue
Barokní tanec živého, veselého až skotačivého charakteru,
nejčastěji v 3/8, někdy i v 6/8, 6/4, 9/8 nebo 12/16 taktu.
Gigue má zastoupení v rozsáhlejších sonátách a koncertních
skladbách, avšak nejčastěji se používala jako závěr barokní suity, jak to
dokládá např. 6 suit pro violoncello sólo Johanna Sebastiana Bacha.
Glissando (it.)
Plynulé sklouznutí z jednoho tónu na druhý
Grave (it.)
Těžce, pomalu a vážně nebo seriózně
Grazioso
Elegantně
Gregoriánský chorál
Církevní chorální jednohlasý společný zpěv bez doprovodu
H
Habanera
Španělsko-americký
dvoudobý tanec volného tempa, hudební skladba téhož charakteru
Humoreska
V literatuře označení pro krátkou povídku
s humoristickým obsahem, psanou vtipně, vesele, úsměvným tónem.
V hudbě drobná radostná skladba (viz např. cyklus Humoresek Antonína
Dvořáka).
Hymnus
Duchovní oslavná píseň, chvalozpěv (lat. hymnus = píseň)
CH
Chalumeau (fr.)
Dřevěný dechový nástroj, předchůdce klarinetu
Chorál
Jednohlasá zpívaná píseň pro větší počet zpěváků bez
doprovodu hudebních nástrojů. V období baroka též polyfonní skladba, která
využívá melodii chorálu. Skladby
tohoto charakteru najdeme např. u Johanna Sebastiana Bacha.
I
Idyla
Skladba popisující život na venkově
Impresionismus
Umělecký směr, který vznikl
koncem 19. století. Jeho cílem je snaha zachytit okamžitou atmosféru dané
chvíle, neopakovatelné chvíle, okamžik duševního rozpoložení. Do hudby
přinesl nové prostředky (uvolnění harmonie, relativní osamostatnění hlasů,
používání disharmonie, septimové, nonové a undecimové akordy v dříve
nepoužívaných netradičních souvislostech, nová formová řešení). Za tvůrce
hudebního impresionismu je považován Claude Debussy, který navázal na rozmanité
hudební vzory (vliv např. gregoriánského chorálu a hudby Dálného východu).
Impromptu
Instrumentální skladba volné formy a délky nebo menší
jednoduchá skladba
Instrumentace
Technika využití možností hudebních nástrojů při komponování skladby nebo při přepracovávání pro jiné nástrojové obsazení
Intermezzo (ital.)
Drobná hudební skladbu nebo mezihra, většinou se používá
v opeře
Interval
Rozmezí, vzdálenost mezi dvěma tóny
K
Kadence
Zakončení hudební myšlenky nebo celé skladby, též virtuózní
vsuvka v árii nebo instrumentálním koncertu. V hudební harmonii
znamená určitou posloupnost akordů základní tóniny.
Kakofonie
Nelibozvuk
Kánon
Vícehlasá píseň, v níž se jednotlivé hlasy neliší v melodii
a textu, avšak jsou navzájem časově posunuty
Kantáta
Rozsáhlejší oslavná hudební skladba
Klasicismus
Umělecký směr, který se inspiruje především antickými vzory a
zdůrazňuje střízlivý rozum, uměřenost a jasný, pravidelný řád. Vznikl ve
Francii 17. století za vlády
"krále slunce" Ludvíka XIV. jako
reakce na citové až vášnivé baroko a
odtud se rozšířil do celé Evropy.
Klasicismus
v hudbě se obvykle spojuje s trojicí skladatelů, kteří působili ve Vídni:
Joseph Haydn, Wolfgang Amadeus Mozart a Ludwig van Beethoven. Dílo těchto
skladatelů ustavilo vzor "klasické" hudby, vyvážené a melodické, a
její klasické formy (sonáta, koncert, symfonie). Skladby mají obvykle tři až
čtyři věty s pravidelným střídáním tempa, orchestr má stálé složení se
smyčcovými a často i dechovými nástroji a v komorní hudbě převládá trio a
kvarteto
Koloratura
Melodická výzdoba především zpěvného hlasu (it. –
coloratura)
L
Lacrimosa
Verš z requiem, latinské mše za zemřelé, Lacrimosa dies illa...
Lacrimoso
Plačtivě
Largo
Zeširoka, pomalu
Leggiero
Lehce
Leitmotiv (z
něm.)
Hlavní nebo vedoucí myšlenka, téma skladby
Lento
Pomalu zdlouhavě
Libreto
Textová část opery, operety, muzikálu, příp. oratoria
Ligatura
Symbol notového zápisu – oblouček spojující více not se
stejnou výškou tónu, znamená, že se má hrát nepřerušeně
M
Ma non troppo
Ale ne příliš
Madrigal
Druh světské vokální polyfonie (vícehlasu), písně z období
renesance a baroka
Maestoso
Majestátně, vznešeně
Marcato
Důrazně, výrazně
Matiné
Dopolední koncert
Mazurka
Polský tanec v 3/4 taktu, většinou pro klavír. První doba
bývá rytmicky členitá, objevuje se v ní například triola, trylek, nebo dvojice
kratších not; zbylé dvě doby jsou rytmicky jednodušší a jedna z nich je
akcentována. V
19. století se mazurka stala poměrně oblíbeným společenským tancem v mnoha
částech Evropy. Mezi nejznámější mazurky, které vytvořili klasičtí hudební
skladatelé, patří díla Fryderyka Chopina.
Menuet
Francouzský tanec v 3/4 taktu, hudební kompozice ve stejném času a rytmu, třetí část skladby. Dále se tak nazývá hudební forma, která se vyvinula z doprovodu tohoto tance a od doby Jeana Baptista Lullyho často navíc obsahuje i kontrastní střední část zvanou trio, zvanou tak proto, že byla psána pro tři hudební nástroje. Menuet pravděpodobně vznikl počátkem 17. století a stal se typickým dvorním tancem, galantním, pomalým a ceremoniálním. Jeho lidovou obdobou je minet.
Mezza voce
Polohlasem, tlumeně
Mezzo-
Půl, mezi; předpona používaná v kombinaci s ostatními pojmy
pro určení intenzity/síly/důrazu. Například mezzo
forte (mf) znamená
středně hlasitě/silně
Mezzoforte nebo (mf)
středně silně, polosilně
Mezzosoprán
Hlasový obor ležící mezi sopránem a altem (Dagmar Pecková,
Magdalena Kožená, Elina Garanča)
Misterioso
Záhadně
Moderato
Mírně
Molto
Velmi
Moteto
Vícehlasá vokální církevní skladba v rychlejším tempu
N
Neoklasicismus
Návrat ke klasické římské a řecké architektuře. Ve Střední
Evropě se objevuje od 60. let 19.
století jako dekorativní sloh
veřejných budov a pak i městských obytných domů a v rozvolněné podobě se vracel
i během 20. století. Také řada hudebních skladatelů hledala v klasické hudbě
přelomu 18. a 19. století oporu proti převládajícímu romantismu, například Igor
Stravinskij, Maurice Ravel a další.
Nokturno
Noční hudba, hudební skladba, která je charakteristická
klidnou, až snivou náladou
Noneto
Skladba pro devět hudebních nástrojů, hudební soubor
skládající se z devíti instrumentalistů
O
Offertorium
Část mše (přinášení darů), jinak též dary, jimiž věřící
přispívají na církevní účely
Oktáva
Hudební interval mezi prvním a osmým tónem
diatonické stupnice, v rovnoměrně temperovaném ladění obsahuje dvanáct půltónů
Okteto
Skladba pro osm hudebních nástrojů nebo hlasů, zpěv osmých
zpěváků, osm současně hrajících instrumentalistů
Omaggio / hommage (fr.)
Pocta
Opera
Umělecká forma spojující dramatické divadelní představení s
hudbou a zpěvem
Opera buffa
Komická opera
Opera seria
(Většinou nazývaná dramma
per musica nebo melodramma serio), italský hudební
termín, který se vztahuje k šlechtickému a "serióznímu" stylu italské
opery, která převládala v Evropě od roku 1710 do cca 1770.
Opereta
Hudebně–dramatický divadelní útvar lehčího zábavního rázu, v
němž se střídá mluvené slovo se zpěvem
Opus (lat.)
Latinské označení pro dílo, zkratka op.
Opusové číslo
U řady skladatelů pořadové číslo jejich děl, většinou
chronologicky podle doby napsání nebo vydání
Oratorium
Rozsáhlejší hudební skladba na duchovní téma, při jejímž
provedení účinkuje orchestr, sbor a pěvečtí sólisté
Ostinato
Stálé opakování
melodického nebo rytmického motivu nebo fráze. Opakující se figura může
být během skladby dále rozvíjena například změnou harmonie nebo tóniny.
Ouvertura / ouverture (fr.)
Předehra
P
Passacaglia
Hudební forma vzniklá v barokním období původně ve
Španělsku. Passacaglia svého největšího rozkvětu dosáhla právě v barokní době,
ale můžeme se s touto formou setkat i u skladatelů 20. století. Jedná se o
skladbu zpravidla vážného charakteru a je často, ale ne vždy, vystavěná na
ostinátním bas a třídobém taktu. Jde
obvykle o kontrapunktické variace, které
vznikají tak, že skladatel neustále opřádá „tvrdošíjné“ (ostinátní) téma v basu
novými a novými kontrapunkty.
Passionato
Vášnivě
Pastorale
Pastorálně, venkovsky
Pastorela
Vánoční koleda, píseň pastýřů
Pašije / Passion (něm.)
Části evangelií, které popisují umučení, smrt a vzkříšení
Ježíše Krista, hudební zpracování díla o umučení a vzkříšení Ježíše Krista,
prováděné obvykle v době Velikonoc.
Pentatonika
Hudba založenou na stupnicích o pěti tónech v oktávě.
Protože je jednoduchá a výrazná, vyskytuje se v mnoha starých kulturách, v
lidové hudbě, v písních a popěvcích nebo v hudbě pro děti. Je běžná a oblíbená
v blues a country a i v reklamě.
Perkuse
Bicí nástroje
Piano
Slabě
Pianissimo
Velmi slabě
Piacevole (tal.)
Příjemně
Pikola
Druh malé flétny
Più mosso
Více hybně, rychleji
Pizzicato
Brnkavě; technika hry na smyčcové nástroje, při které se
nepoužívá smyčec a hráč rozechvívá struny pomocí prstů nejčastěji pravé ruky
Poco
Trochu, např. v poco più allegro (trochu rychleji)
Polka
Společenský tanec v 2/4 taktu, který vznikl okolo
roku 1830 v Čechách. Stejným výrazem se označuje i hudební skladba
v jeho rytmu (viz klavírní polky Bedřicha Smetany).
Polonéza
Svým původem vznešený polský procesní tanec, tančený páry
dokola v tanečním sále, hudba je v trojdobém metru a mírném tempu. Též hudební
forma užívaná především v klavírní tvorbě (viz polonézy Fryderyka
Chopina).
Polyfonie
Vícehlas, skladba tvořená
dvěma, třemi, čtyřmi i více hlasy. Žádný z nich přitom není vedoucí, žádný
doprovázející.
Preludium
Odvozeno od latinského slova Praeludere, které znamená hrát
před něčím. Původně bylo myšleno jako předehra k vokálním skladbám: písním,
motetům, madrigalům, chorálům. Později se rozšířilo i jako úvod
instrumentálních skladeb.V19. století se
osamostatnilo jako volná charakteristická skladba. Dnes je chápáno i jako volná
improvizace výkonného hudebníka.
Presto
Rychle, kvapně
Primárius
Hráč na první housle, případně koncertní mistr
R
Rapsodie
Hudební kompozice s dramatickým, hrdinským, romantickým
obsahem
Recitativ
Styl zpěvu, používaný především v operách, oratoriích
a kantátách¨, při němž pěvec napodobuje rytmus běžné řeči. Jako (liturgický)
recitativ se také někdy označují jednoduché nápěvy gregoriánského chorálu
používané pro biblická čtení a modlitby
Requiem
Mše za zemřelé, (Requiem aeternam dona eis, Domine - Pokoj věčný dej jim, Pane)
Risoluto
Rozhodně
Rondo
Hudební forma, v níž se jeden díl několikrát (a to nejméně
třikrát) opakuje a mezi jeho návraty jsou vkládány další kontrastní díly,
krátká témata - malé rondo, delší celky - velké rondo
S
Sarabanda
Tanec ve 3/4 nebo 3/2 tempu, který se z
rychlého lidového tance pravděpodobně latinskoamerického původu v 17. století
změnil na pomalý dvorní tanec a stal se obvyklou třetí větou barokní suity. Asi
nejstarší zmínka pochází z roku 1539, kdy panamská báseň Fernanda
Guzmána Mexíi zmiňuje tanec jménem zarabanda.
Scherzo
Hudební skladba, pro niž je typický žertovný ráz (scherzo =
italsky žert), rychlé tempo a živý rytmus. Od doby klasicismu vystřídala tato
forma v cyklických skladbách typu sonát a symfonií jednu z jejích běžných
součástí, kterou byl menuet. Může však být i samostatnou skladbou.
Semplice
Prostě
Septet
Skladba pro sedm hudebních nástrojů
Septeto
Hudební soubor skládající se ze sedmi instrumentalistů nebo
zpěváků
Serenáda
Hudební forma, píseň pro sólistu s doprovodem
instrumentalistů
Sextet
Skladba pro šest hudebních nástrojů
Sexteto
Hudební soubor skládající se ze šesti
instrumentalistů nebo zpěváků
Sonáta
Hudební skladba určená
obvykle pro sólový nástroj nebo nástroj s doprovodem klavíru. Má dvě až čtyři
samostatné části (věty).V baroku se
jako sonáta označovala suita pro komorní soubor. V klasicismu došlo k
rozvoji a ustálení sonáty (a zejména sonátové formy, ve které bývá psána její
první věta) do podoby, ve které ji známe i dnes. Dále se název sonáta začal
stále častěji používat pouze pro skladby určené buď pro sólový klavír, nebo
jiný nástroj s klavírem
Sonatina
Menší a interpretačně lehčí sonáta
Soprán
Nejvyšší ženský hlas (z ital. sopra – nahoře), ve středověku a renesanci
označován také jako diskant,
nejvyšší ze všech lidských hlasů. V dřívějších dobách zpíván kastráty.
(Gabriela Beňačková, Anna Netrebko, Angela Gheorghiu)
Soundtrack
Hudební složka filmového díla, často bývá vydávána i
samostatně
Spinet
Strunný a klávesový nástroj, menší druh cembala nebo klavíru
Staccato
Krátce, s odtahem
Suita
Nejstarší instrumentální skladba se sledem několika
tanečních skladeb, zpravidla ve stejné tónině, navzájem charakterově i pohybově
kontrastních. Vyvinula se z pomalého a rychlého tance přidáváním dalších tanců.
V Itálii v první polovině 16. století k tanečním
částem přibývají i části netaneční (např. toccata).
Ve vrcholném baroku, hlavně v díle J.S.Bacha se
stabilizovala schémata taneční suity: allemande - courante - sarabande -
intermezzi – gigue. V romantismu cyklická skladba se 4 - 10 i více částmi,
které jsou kontrastní a můžou mít udaný program. Často se využívaly různé
národní tance, lyrické instrumentální skladby s idylickým, pastorálním námětem,
i výňatky z větších hudebně-scénických děl, upravené pro koncert.
Symfonie
Cyklický hudební útvar sonátového typu, komponovaný pro
velké nástrojové obsazení (symfonický orchestr) s možností současného uplatnění
dalších komponent, např. sólového zpěvů, sborů apod.
Symfonická báseň
Patří
mezi díla tzv. programní hudby, protože má od svého autora určen jiný nehudební
"program". Je zhudebněním určitého příběhu nebo obrazu (opakem
programní hudby je hudba absolutní, která žádný autorem stanovený program
nemá). Námětem pro symfonickou báseň je nejčastěji nějaké literární či
dramatické dílo nebo obraz města či krajiny. Symfonická báseň je obvykle
jednovětá skladba. Více za sebou seřazených symfonických básní může vytvářet symfonickou svitu nebo cyklus symfonických básní (viz
Smetanova Má vlast).
T
Tenor
Vysoký mužský hlas (z lat. tenere - držet); označení pochází ze středověkých sborů,
kdy tenoristé zpívali („drželi“) cantus firmus – hlavní melodickou linii (Lucianno
Pavarotti, Juan Diego Flórez, Jonas Kaufmann)
Toccata
Hudební skladba typicky
určená pro sólový klávesový nástroj (z italského toccare,
"dotýkat se"). Mívá improvizační charakter, obsahuje rychlé běhy a
arpeggia, které se střídají s akordickými nebo polyfonními pasážemi. Počátky
této hudební formy sahají do pozdní renesance, první
známé tokáty pocházejí z konce 16. století ze severní Itálie. Odtud se dostaly
do Německa, kde v průběhu baroka prošly velkým vývojem - postupně nabývaly
na délce, členitosti i virtuozitě. Jednou z nejznámější skladeb tohoto
druhu je Toccata a fuga d moll Johanna Sebatiana Bacha.
Tremolo
Efekt, při kterém se cyklicky mění amplituda (hlasitost) hraného tónu.
Používá se zejména u smyčců, u nichž se dosáhne tohoto efektu rychlým a krátkým
smýkáním smyčce po struně tam a zpět.
Trio
Skladba pro tři hudební nástroje; hudební soubor skládající
se ze tří instrumentalistů; prostřední část některých hudebních skladeb nebo
vět, např. pochodu nebo menuetu.
U
Un poco
Trochu
Unisono
Jednohlasně
V
Valčík
Postupový, kolový ranec v 3/4 taktu nebo zřídka (spíše
dříve) v 3/8 taktu, důraz je kladen na první dobu. Tempo je 60 taktů za minutu. První tanec, který
se tančil v poměrně těsném držení, což bylo v tehdejší městské společnosti
převratem. Vznikl v Alpách, kde se vyvinul spolu s dalšími podobnými tanci
z lidového vzoru. Též instrumentální skladba tohoto rytmu (viz např. klavírní
valčíky Fryderyka Chopin či orchestrální valčíky Johanna Strausse ml.)
Vibrato
Rozechvěný zvuk nebo tón
Vivace (it.)
Velmi živě
X
Xylofon
Hudební nástroj ze skupiny bicích nástrojů.
S největší pravděpodobností pochází z Indonésie a do Evropy se dostal asi
v 15. století. Skládá se ze
soustavy laděných dřívek (dřevěné obdélníkové destičky), na které se hraje
údery dřevěnou, gumovou nebo plastovou paličkou. Pod dřívky se nachází soustava
rezonátorů.
Ž
Žalm
Literární útvar známý především z Bible,
zvláště ze Starého zákona. Najdeme
jej však i v mimobiblické literatuře, např. v textech z Ugaritu. Jedná se o modlitbu psanou
poetickou formou za pomoci klasických semitských jazykových nástrojů . Kromě
modlitby spíše soukromého charakteru se může jednat i o modlitbu veřejnou,
např. o zpěv při královské intronizace, při národních slavnostech apod.