V necelých 40 letech zemřel v ústavu choromyslných skladatel Vilém Blodek

Skladatel Vilém Blodek není sice takovou hvězdou na hudebním nebi jako Bedřich Smetana, Antonín Dvořák, či Leoš Janáček, ale díky svým životním datům i odkazu si zmínku v rámci Roku české hudby nepochybně zaslouží. Narodil se totiž v roce 1834 a zemřel roku 1874.

Český skladatel období hudebního romantismu, flétnista, klavírista, sbormistr a hudební pedagog Vilém Blodek se narodil 3. října 1834 v Praze. Narodil se v rodině úředníka Václava Plodka a jeho manželky Marie, rozené Tiché, a pokřtěn byl jako Franz Seraph Wilhelm Plodek.

Měl pět mladších sourozenců, z nichž nejmladší, o 13 let mladší Mořic se též věnoval hudbě a stal se violoncellistou. V letech 1867-69 byl členem orchestru Stavovského divadla, posléze odešel do ciziny a jeho další osudy nejsou známé.

Díky svému mimořádnému hudebnímu nadání byl Vilém Blodek už v pouhých dvanácti letech přijat na Pražskou konzervatoř, kde absolvoval v letech 1846-52 studium hry na flétnu u Antonína Eisera a znalosti, potřebné pro komponování, získával od tehdejšího ředitele konzervatoře Jana Bedřicha Kittla. Ve hře na klavír byl údajně soukromým žákem českého klavíristy a skladatele Alexandra Dreyschocka.

Od roku 1853 působil Vilém Blodek jako soukromý učitel hudby dva roky v Haliči a po návratu do Prahy byl činný jako sbormistr, klavírista, flétnista a soukromý učitel hudby a v roce 1860 se po odchodu profesora Eisera stal profesorem hry na flétnu na Pražské konzervatoři.

V roce 1865 se Blodek oženil se šlechtičnou Marií Alžbětou, svobodnou paní Daudlebskou ze Sternecku, dcerou pražského advokáta Jakuba Daudlebského ze Sternecku a Marie rozené Kalinové z Jäthensteinu. Měli tři děti, syna Viléma a dcery Marii a Ernestinu.

Poslední čtyři roky svého krátkého života strávil Vilém Blodek v ústavu pro choromyslné v pražských Kateřinkách, kde také v pouhých 39 letech, 1. května 1874, zemřel. Pohřben je na Olšanských hřbitovech.

Svou první zásadnější skladbu složil Blodek už během studií na konzervatoři, jednalo se o Sextet pro dvoje housle a dechové nástroje z roku 1847. Další evidovanou skladbou je Velká koncertní ouvertura C dur z roku 1850, následují tři komorní a tři vokální skladby na německé texty, Slavnostní mše z roku 1853, Symfonie d moll z konce 50. let, kdy také napsal Blodek první skladbu s českým textem - mužský sbor Náš zpěv na slova Vítězslava Hálka.

V té době také začal komponovat pro Stavovské divadlo nenáročné, ale obecenstvem oblíbené entreakty, hrané při přestavbách scény a hudbu k několika činohrám. Měl totiž velký cit pro divadlo a dovedl se vcítit do dramatických situací. Jeho scénická hudba ke hrám a k živým obrazům byla velmi oblíbená; za všechny zmiňme například Hudbu k Purkyňovým živým obrazům z děl Williama Shakespeara z roku 1864.

K nejznámějším Blodkovým dílům patří jednoaktová opera V studni z roku 1867 na libreto Karla Sabiny, kterou autor komponoval ovlivněn Smetanovou Prodanou nevěstou. Premiéra se konala 17. listopadu 1867 v Prozatímním divadle. Dílko prý bylo ve své době stejně populární jako zmiňovaná Smetanova opera. V roce 1868 začal Blodek psát další operu Zítek, opět na libreto od Karla Sabiny, dokončit ji však už nestihl.

Mnohé Blodkovy skladby, zejména pro divadlo, se nedochovaly, jsou nezvěstné nebo u některých není jisté, zda nebyly pouze plánovány. Blodkovu pozůstalost dlouhou dobu uchovával jeho žák, klavírista Jindřich Kàan z Albestů; po jeho smrti se však rozptýlila.

Úvodní foto: Vilém Blodek (Jan Vilímek@Wikipedie)